Kapitola 9 Výměna názorů

„Anthony, příteli, tak rád tě zase vidím...“

„Thore, není to to, co si myslím, že to je...“

„Anthony, nestrachuj se, nemáš důvod se ničeho obávat...“

„Ne, Thore, já se nebojím, já se děsím a myslím, že se zachvíli proměním ve velkou zelenou potvoru co to tu všechno rozmlátí, jestli mi okamžitě neřekneš, co se to tu kurva děje!“

„Tobě se stala podobná nehoda jako Brucovi?“

„Arghhhh...“

Co to tam ti dva řeší? Nic přes ně nevidím.... A v Thorově hlavě je vymeteno jako po jarním úklidu, Tonyho narážka na zelené monstrum ho totálně vykolejila. Je čas pro nějakou akci.

„Ahoj Thore,“ vykročila zpoza Tonyho směrem k blonďatému obrovi se zářivým úsměvem na tváři. Jeho vráskami stažené čelo se uvolnilo, modré oči se rozjasnili a ukázal nám své dokonalé bílé zuby.

„Lath.“ Rozpřáhl ruce v náznaku objetí. Vykročila k němu a už ho chtěla obejmout, když si všimla postavy stojící v rohu místnosti zády otočené k jejich společenstvu a vyhlížející ven na New York z prosklené stěny. Tak proto se Tony tak naježil. Sice mu neviděla do obličeje, ale to oblečení, vlasy a držení těla se nedalo s nikým jiným zaměnit. Loki. Princ Asgardský, který se asi před rokem a půl pokoušel ovládnout Zemi. Ještě teď se dodělávaly rekonstrukce některých staveb, které poškodila Lokiho armáda chitauri. Zamračila se. Ani tak moc ji netrápilo, že tu je, koneckonců, měla u sebe Tonyho Starka, a.k.a. Iron Mana, a Thora Hromovládce, jehož mocné kladivo Mjolnir teď stálo položené na konferenčním stolku u pohovky. Ne, znepokojovalo ji, že on tu vlastně neměl být. Cítila Tonyho vědomí i Thorovo, nejenže je fyzicky viděla ale i cítila kde stojí a co dělají, jenže u něj nic. Proto se ho lekla. Měla o něm vědět ještě než se otevřely dveře o výtahu, ale ona ho necítila, necítila jeho vědomí, jako by tu před ní stála iluze, nehmotný obraz bez jakékoli stopy po životě. Neovládal náhodou Loki iluze? Někde v Německu prý dokázal vytvořit svoje věrohodné kopie po celém náměstí.....

Stáhla Thora za ruku níž, aby mu mohla do ucha pošeptat: „Jsi si jistý, že je to opravdu Loki a ne jen nějaká iluze? Nepobíhá pravý Loki ulicemi New Yorku, že ne?“

Thor se narovnal a nahlas promluvil, nehledě na to, že ten, o kom se mluví, stojí jen pár metrů od něj. „Slyšel jsem snad ve tvém hlase starosti, Lath? Nemáte se ani jeden čeho bát, vlastně jsou všichni v bezpečí, jelikož můj otec na Lokiho sesla mocné kouzlo a tím mu odebral magii, nebo tak něco.....“ Čelo mu opět zbrázdily vrásky, jak se snažil vzpomenout si.

„Ale stále nám nemůžeš zaručit, že nic neprovede. Ano, sice má omezenou magii, ale, proboha, je to Loki, tomu by k vyvolání mezinárodního konfliktu stačila propiska!“ Tony se stále nehodlal uklidnit a přebíjel Thorovy argumenty.

„Propiska?“ Thor se divil snad všemu, co bylo ten den vyřčeno.

Během Tonyho znovu se rozbíhající hádky s Thorem Lath stále upírala zrak na Lokiho. Zpočátku jsem si myslela, že si to místo, kde stojí, vybral náhodně, ale to ne. Takhle vidí v odrazu na skle vše, co se děje v místnosti, ale jemu do obličeje nevidí nikdo. Bude nebezpečný. Je možné, kvůli němu se mi udělalo ve výtahu těžko? Našeptávalo mi moje podvědomí, že se zjeví? A co to ráno u televize? To má taky na svědomí on? Něco se mi tu nezdá...

„A ví Fury o tom, že je Loki tady? Neví, že? Ha! Proto jsi tu a ne na velitelství Shieldu.“ Tony se potutelně usmíval a radoval se ze svého vítězství.

„S velitelem Furym to ještě vyřídím, ale, Anthony, považ, zjevil bych se tam skrz Bifrost a ani moje slova by chrabré válečníky Shieldu nezastavila, musel bych zasáhnout svým kladivem a to by bylo věru nemilé. Vím, že tady je Loki před zvědavým okem Furyho v bezpečí a já mu tuto správu budu moci říct osobně.“

„A proč tady ten zkur-“ Thor se na Tonyho významně podíval, „chci říct Loki, proč tady Loki vlastně je? Co tím vy Asgarďané sledujete?“ Thor uchopil Tonyho za rameno a odtáhl ho dál od Lath, aby je neslyšela, což bylo trochu směšné, vzhledem k tomu, že stále věděla o čem se baví, když jim mohla číst myšlenky.

Lath vlezla do kuchyně a nalila si plnou sklenici džusu. Zaváhala, když chtěla položit krabici zpátky na stůl. Ani nevím, jestli džus pije. Na druhou stranu, někdo by měl udělat jako první vstřícné gesto vzhledem na Tonyho reakci, když ho uviděl tady stát. A ani jeden z těch dvou to nebude. Nalila ještě jednu sklenici, přešla ke gauči, jednu sklenic položila na stůl, druhou si nechala v ruce a uvelebila se na gauči. Ani se nesnažila nějak skrýt, že si ho prohlíží, stejně by mu to došlo, sledoval děj v celé místnosti celkem napjatě. Tak tohle je ten záporák, co stál za útokem na New York? Vypadá jako někdo, kdo by chtěl mít všechno pod palcem. Druhý syn krále devíti světů.... Jeden by řekl, že bude počítat s vládou svého staršího bratra, u nás to tak bývalo normální i když je pravda, že na Asgard nemůžu brát pozemská měřítka. Do teď mi přišlo, jako by systém na Asgardu byl stejný jako ve středověku tady na Zemi, jenom mají dokonalejší techniku a materiály a... Prostě všechno. Proč si tady to pricátko nevezme nějakou vzdáleně příbuznou mocnou sestřenku, co vládne menší říši a nechopí se vlády? Jde to i mírovou cestou, navíc na něj, zrovna na něj se musí ženy lepit jak vosy na med.... Leda že by byl gay, to by potom... Lath rázně přetrhla tok svých myšlenek, vystřelila z gauče tak rychle, že na sebe vyklopila ten zbytek džusu, co ještě nestihla vypít a rázně přidupala až k těm dvěma, co si šuškali v koutě místnosti.

„To snad nemyslíš vážně!?“nevěřícně zařvala na Thora, který se pod sílou jejího hlasu nevědomky přikrčil, Tony jen zvedl jedno obočí.

„Vidíš, já ti říkal, že máme jet tak o dvacet pater níž, jinak nás uslyší.“

„Vám snad oběma hráblo,“ stále na ně zírala s pusou dokořán. „Vážně si myslíte, že nechám toho šílence,“ rukou ukázala na Lokiho, „aby mi lezl do hlavy?“

„Já mu říkal, že s něčím takovým by nikdo, snad kromě něj, nesouhlasil. Jenže on mlel pořád něco o tom, že je to jeho jedinečná šance, jak si zkrátit trest, nebo co....“

Thor zvedl ruce ve smířlivém a zároveň uklidňujícím gestu. „Lath, nic takového nemusí být nutné. Jde pouze o to, něco ověřit. Věř mi, že ti do hlavy nepoleze, dokud to nebude krajně nezbytné.“

„A kdy to bude krajně nezbytné?“ poslední dvě slova vyplivla.

Thor se začal ošívat. „Jen pokud nastanou komplikace, když budeš v bezvědomí, na pokraji smrti nebo nebudeš chtít spolupracovat...“

„No to je fakt bezva,“ Lath znechuceně rozhodila rukama.

„Hele, zase se hoď do klidu, jo?“ Tony zasáhl do konverzace, „ještě ani nevíme, jestli tu zůstane.“ Otočil se na Thora. „Ty,“ zabodl mu prst do hrudi, který se tím pádem ocitl na úrovni Tonyho brady, „teď hned roztočíš kladivo a povalíš to všechno vyklopit Furymu. Svého milovaného neškodného bratříčka nám tu necháš, však my už se o něj nějak postaráme.“ Thor s vážnou tváří přikývl a vydal se směrem k terase, po cestě čapl ze stolu svoje kladivo. U dveří se zastavil, dlouze se zadíval na Lokiho, pak otevřel dveře a roztočil kladivo. Nejdřív pokývl Tonymu, usmál se na Lath a byl pryč. Jen co zmizel z terasy, položil Tony Lath ruku na rameno.

„Jelikož už jsi plnoletá, nechávám to celé ve tvých rukou. A taky je celý ten rozruch kvůli tobě.“ Než mohla Lath cokolik namítnout, Tony seběhl schody a zavřel se v dílně, kam měla Lath zakázaný přístup, jak jinak. Tam se přece staví stroj času...

Celý ten rozruch je kvůli tobě, tss. To abych mu připoměla, co všechno napáchal on a na rozdíl ode mě úmyslně. Copak já můžu za to, co se děje? Nějakým záhadným zůsobem ale můžu za to, že tu teď stojí bůh lsti a prohnanosti u Tonyho v obýváku. Třeba z něho vymámím víc informací. Thor se sice tváří důležitě a je korunní princ Asgardu, ale o tomhle incidentu ví velký kulový. Což znamená, že musí něco vědět Loki.... Třeba zná způsob, jak mě toho zabvit! Málem samým vzrušením zatleskala. Teď ještě jak se k němu dostat. Zadívala se na Lokiho, který stál stále u prosklené stěny v nezměněné poloze. Pouze sklenice džusu, kterou postavila na stůl pro strejčka příhodu, byla do půlky vypitá. Tak takhle, jo... Na tváři se jí objevil zákeřný škleb. Skoro obrátila kuchyň vzhůru nohama, než našla to, co hledala. Vysipala to na talíř a i s talířem si stoupla vedle Lokiho.

„Dáš si?“ zeptala se ho s co nejsladším úsměvem na tváři. Loki odvrátil pohled od scenérie za oknem a podíval se na ni povýšeným pohledem, která ještě podtrhoval fakt, že byl ještě o půl hlavy vyšší. Ušklíbl se. Lath místo toho aby po něm ten talíř hodila, jak v první chvíli zamýšlela, ještě více rozšířila svůj úsměv. Na mě si tak lehko nepříjdeš, taky umím provokovat. Loki zvedl ruku a vzal si jednu sušenku z talíře. Ha! Pravé americké Cookies sušenky, ty dostanou každého. Jenže se zase otočil zpátky do okna a mezitím, co chroupal čokoládovou sušenku, si prohlížel rušné ulice New Yorku. Lath tam ještě chvíli stála jako trubka a strkala mu pod nos sušenky, než si uvědomila, že na ni ve skutečnosti úplně kašle. Už trochu namíchnutá si sedla na pohovku a strčila si do pusy sušenku.

„Tak co kdybys mi o sobě něco řekl? Vypadá to, že tu nějakou dobou zůstaneš, tak proč si nezkrátit dlouho chvíli povídáním? Hm?“, žádná odezva nepřicházela. „Dobře, tak já začnu. Jmenuji se Latharna Tretchová, je mi dvacet osm let a momentálně už tak dva až tři měsíce bydlím u Antonyho Starka. Moje matka se ztratila skoro hned po mém narození a otec...“ prudce se zvedla z pohovky. „Hele, posloucháš mě vůbec?“ Chytila ho za rameno a otočila tak, aby se mu dívala do obličeje. Šlo to lehce, hlavně proto, že takovou reakci nečekal. Princ, neprinc, tohle už je nehorázná drzost. Lokiho výraz se z překvapeného pomalu měnil ve strašidelně naštvaný, ale Lath nemínila zastavit. „Copak tebe neučili slušnému chování? Když na tebe někdo mluví, máš ho poslouchat. Já se tu můžu přetrhnout, snažím se ti to tady nějak zpříjemnit i přes to, že to není ani dva roky od toho incidentu s pokusem o ovládnutí Země. Správně bych na tebe měla zavolat policii nebo Furyho, třeba bych si u něho za to šplhla. Ale Thor je můj přítel a náhodou i tvůj bratr, takže tě tu nějak musím strpět a doufám, že se dlouho nezdržíš.“

Teď ji Loki přímo propaloval pohledem, jako by jí tím mohl zajistit pomalou a velmi, velmi bolestivou smrt. „Jak si opovažuješ se mnou takhle mluvit? Je tvojí povinností starat se o to, abych měl pohodlí a žít pod mojí nadvládou by pro vás všechny byla tak obrovská čest, že pochybuji, jestli si ji vůbec zasloužíte. A pokud toužíš po Furyho uznání a náklonnosti, můžeš mu třeba leštit boty.“ s tím se otočil zpátky k oknu a ještě procedil mezi zuby, „Thor není můj bratr.“

Lath si založila ruce na prsou a zamračila se. Teď už pochopila, proč se nikam nepřiženil. Možná je pohledný, ale rozhodně by s ním žádná dlouho nevydržela. Vztek v ní vařil, jako když se nechá voda v hrnci moc dlouho a začne stříkat po celé kuchyni. Sice ji právě teď sjel jak malýho Jardy, jenže to jí rozhodně nebránilo v tom, aby se do něj znovu pustila. „Ty se opovažuješ ještě po tom všem, co jsi provedl, tohle vypustit z úst? Tak obrovská čest, říkáš? Tak si tu svou čest nacpi někam, nikdo se tě o to neprosil. Už tu byli jiní, co přišli s armádou a chtěli ovládnout svět. Myslíš, že se to někomu z nich povedlo? Ne. Mluvíš o sobě, jako by si stál na vrcholu pyramidy, ale zkus si tam jen nakročit a lid tě zase stáhne dolů. Vládce utvářejí lidé. Když jsou nespokojení, svého vládce sesadí a udělají proto všechno. Nevyskakuj si, nejsi o nic lepší než já, možná stojíš ještě níž. Člověka utváří jeho činy, ne jeho ego.“ Poslední větu mu vyplivla do obličeje.

„Ty mě vůbec neznáš, ani nevíš jak se jmenuji, vidíš mě poprvé v tom svém kratičkém životě a opovažuješ se mě soudit a peskovat? Kdo jsi, že můžeš rozhodovat co je dobré a co špatné? Oháníš se tvrzením, že člověka utváří jeho činy. Víš, co já všechno udělal a obětoval? Ne. Jak by jsi taky mohla, jsi na světě pouze krátce a ze své domovské planety jsi nevystrčila paty. Donedávna ani to tvoje slavné lidtsvo nevědělo, že existují další světy a formy života. Mě nemáš co tvrdit o smýšlení davu. Zažil jsem ho na vlastní kůži vícekrát, než je zdrávo. Jsou to jen ovce, které věří všemu, co jim pastýř napovídá. Tak proč bych tím pastýřem nemohl být já?“ Lath zuřila, ale držela se, snažila se uklidnit tím, že tiskla prsty v pěst a zase je uvolňovala.

„Pravda, neznám tě a nevím, co všechno jsi napáchal, ale do vězení se člověk nebo bůh nedostane bezdůvodně. Možná jsi měl tvrdý život, ale nejsi sám. Plno lidí mělo tvrdé začátky, ale dokázali se přesto přenést a nechat to za sebou. Vždycky se najde někdo, kdo je na tom ještě hůř než ty, tak si přestaň hrát na chudáčka a sakra nech toho povýšeného pohledu!“ Loki svůj pohled stočil zpět k prosklené stěně.

„Říká ta, kterou odvrhli její vlastní rodiče.“ Ani se na ni nepodíval, když pronášel slova, kvůli kterým v dětství a hlavně v pubertálním věku propadala depresím. Ano, její rodiče se jí vzdali, matka se ztratila, otec zabil a ona skončila v péči svých prarodičů. Odvrhli ji a radši odešli, než by si ji nechali. Byla pro ně přítěží? Nechtěli ji? Proč ji odvrhli jako nejslabší vlče z vrhu? Tyhle otázky si kladla a nenašel se nikdo, kdo by znal odpověď. Chtě nechtě jí začaly z očí téct slzy, ale hlas měla ještě pevný, když se ozvala: „Už nemáš co říct, že se přikláníš k tak zbabělému úskoku? Ano, moji rodiče mě tu nechali a odešli kdoví kam, ale měla jsem milující prarodiče, na které nikdy nezapomenu a není nic, čeho bych litovala.“ S těmi slovy se otočila a zamířila ke svému pokoji. Zabouchla za sebou dveře a přistoupila k prosklené stěně, kterou měly snad všechny pokoje ve Stark Tower. Opřela o ni čelem svoji hlavu a pěstmi tloukla do skla. Znovu se otevřely rány, o kterých si myslela, že už se zahojily.

Když byla ještě její babička naživu a Lath přepadla taková tíseň, objala ji kolem ramen a šeptala jí, jak ji měli oba její rodiče rádi a otec, i po zmizení její matky, ji stále opečovával s láskou a něhou, žel bohu jeho žal po matce stále rostl a on už jej jednoho dne neunesl. Pokaždé, když ji choval v náručí, klečel u její postýlky nebo vozil v kočárku, připomínala mu, jak hrozná je jeho ztráta. Nikdo mu nemohl pomoci, babičku i dědu od sebe odháněl, v pokoji se zavíral. Jediný, na koho se ještě usmíval, byla ona. Jeho miminko, slunce, jež mu prozářilo den. Nic ale netrvá věčně... Ze vzpomínek ji vytrhlo klepání na dveře.

„Lath? Lath, já vím, že jsi uvnitř. Neotvírej, jestli nechceš, jen jsem ti přišel říct, že všechno bude zase dobré. Máš mě a já tě samotnou nenechám. Lath, netrap se.“ Vypadá to, že Tony vše sledoval na kamerách, jak jinak by věděl, co se stalo? Lath odlepila čelo od skla a šla otevřít. Po cestě ke dveřím si setřela z očí a tváří slzy. Tony stál za dveřmi s povzbudivým úsměvem na rtech a jen co prošla futry dveří, sevřel ji v objetí. „Zavolal bych Pepper, aby si s tebou přišla promluvit, ale chápej, mám ve věži „jeho“ a těžko říct co by se stalo, kdyby ho tu objevila.“ Stále ji držel v objetí a hladil ji rukou po zádech.

„Já to chápu,“ ujistila ho s obličejem položeným na jeho rameni.

„Tak, kdo tu má chuť na pořádnou sklenici džusu?“

Odtáhla se od něj, narovnala ramena a s úsměvem odpověděla: „Na džus mám chuť vždycky.“ Následovala Tonyho do kuchyně. Podávala Tonymu oloupané pomeranče on je následně házel do odšťavňovače, který dostal od Pepper k nějakým Vánocům, aby začal žít alespoň trochu zdravěji, když se venku zaleskl blesk a po pár vteřinách se ozval hrom. Zanedlouho se celý byt otřásl, když se na terasu ne moc elegantně snesla hřmotná postava.

„Podívej Loki, kdo se vrátil,“ zašveholil Tony směrem k Lokimu sedícímu v křesle v rohu místnosti. Až teď si Lath všimla, že Loki už nestojí u okna, ale přísahala by, že to křeslo, ve kterém onen muž seděl, předtím stálou u gauče a ne někde v koutě. Odmítla však tomu zplozenci pekel věnovat pohled delší než dvě sekundy a už vůbec se mu nechtěla dívat do obličeje nebo, nedej bože, do očí. Vysmál by se jí za to, jak se tu před ním rozbrečela a ukázala mu svoji slabost. On by toho byl schopen. Mezitím Thor, už trochu zmáčený počínajícím deštěm, vešel dovnitř, zanechávaje za sebou mokré šlápoty. Vypadal unaveně a vyčerpaně, ale na tváři měl spokojený úsměv.

„Smůla Lath, budeš to tu muset s tím černovlasým parchantem nějakou dobu ještě přetrpět,“ špitl jí Tony, dal jí do ruky sklenici s čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem a šel si sednout na gauč vedle Thora, který se tam samou únavou svalil. Doslova a do písmene svalil, nohy i ruce mu trčely do stran a Mjolnir nechal ledabyle položený na zemi u svých nohou. Tonyho ani ne moment nenapadlo, že by měl nechat Thora odpočinout, a začal výslech: „Tak co jsi se dozvěděl? Jak reagoval Fury na tvůj návrh? A hlavně, zůstane tu Loki?“

„Anthony, příteli, vydrž a nech mne nejprve vydechnout, pak ti zodpovím všechny tvé otázky a možná ještě víc.“ Lath se zachovala jako správná hostitelka a postavila před Thora velkou sklenici vody. Ten ji vypil tak rychle, že to ani nikdo nepostřehl a podal prázdnou sklenici zpátky Lath, aby mu donesla další. Mimoděk si všiml jejích uslzených očí. „Lath, ty jsi smutněla? Co se stalo? Kdo ti co provedl? Ať si mě ten zlosyn nepřeje.“

„Ne, to nic Thore, jen jsem krájela cibuli, to je celé,“ houkla na něj Lath z kuchyně. Tony se nijak neozýval. Jestli to nechtěla nikomu dalšímu říct, to byla její věc. Koneckonců Thor se tázal Lath ne jeho. Thor vypil další sklenici a naznal, že už je čas všechno jim povědět. Lath se usadila na zemi přes stůl naproti Thorovi. Normálně by si zabrala křeslo, ale teď v něm někdo seděl a odtáhl si ho kamsi do háje.

„Když jsem Furymu předal poselství od svých královských rodičů, značně pobledl a odmítl přijmout jejich požadavky. Oháněl se ochranou planetárního bezpečí a nechtěl slyšet o tom, že by tu Loki měl zůstat, byť má omezenou magii a dokáže si pomocí ní maximálně, a teď cituji svého otce, „zavázat tkaničky na botách“...“ Loki si v rohu podrážděně odfrkl, ale pokud si toho někdo všiml, nebral to na vědomí. „Po hodině přesvědčování Furyho o Lokiho neschopnosti cokoli provést a předkládání všemožných důkazů jsme se s přetrvávájícím krajním podezřením na Furyho straně dohodli, že Loki zůstane tu po šest vašich pozemských měsíců a pokud bude potřeba, tak ještě déle.“

„Tím zde, myslíš...?“ přerušil ho s narůstajícími obavami Tony.

Thor pochopil, kam tím míří. „Ano, Anthony, zde ve Stark Tower, vzhledem k faktu, že je zde Lath a hlavně kvůli ní zde je. Jo a mám ti Tony připomenout, že Fury stále očekává hlášení, které jsi mu měl poslat před dvěma týdny a máš k němu ještě připojit hlášení z těchto dvou týdnů.“

„Jestli chce Fury vědět, co se tu děje, ať se přijede podívat sám, já se s ničím kvůli němu vypisovat nebudu.“ Tony se trochu podrážděně opřel o gauč, věděl, co najde v e-mailu za nepříjemnosti.

Lath, která měla doteď hlavu v rukách se na ně podívala. „Může mi někdo vysvětlit, proč se to všechno točí kolem mě?“

„Byla jsi obdarována neuvěřitelnými schopnostmi...“

„Jo, jo,jo bla bla bla, omáčka okolo, ale co bude mít asgard z toho, že se naučím ovládat svoje „neuvěřitelné“ schopnosti?“

„Věřím, že Loki ti to všechno vysvětlí. Já se již musím navrátit zpět na Asgard, otec mne očekává. Buďte tu zdrávi, ať jsou vaše dny prosycené sluncem a radostí.“ S těmi slovy odletěl kdoví kam a nechal zmatenou Lath s maličko napjatým Tonym, ať se s nevítaným hostem poperou po svém.

Komentáře, připomínky atd. pište pod článek <3

Já vím, obrázek s tím nemá nic společného, ale mě se hrozně líbí :)


Kapitola 9 Výměna názorů

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek