Co bych pro Pepper neudělal...

Copak Tony, že by ses dal na novou módu?“

Jdi někam!“

Náš playboy se cítí sám, tak má nového kamaráda. Řekni, spinká s tebou v posteli?“

Víš, co mi můžeš?“ Tohle jsem poslouchal celý den. A přitom to všechno začalo tak nevinně. Jednou večer se Pepper zmínila, že její kamarádka odjíždí na dovolenou a shání někoho, komu by hodila na krk svého malého pejska, že nemá rád výšky a letadla, ale že je velmi hodný a vychovaný a poslušný a všelijaké další kecy, až Pepper ukecala a ona jako velký samaritán slíbila, že to její zlatíčko pohlídá. Řekl jsem si Fajn, tak Pepper si vezme na starost nějakýho čokla... Jenže předvčerejškem z ní vylezlo, že musí odjet jako výkonný ředitel na důležitou poradu a toho psa mi tu nechá. Málem jsem vyletěl z kůže.

To nemůžeš myslet vážně. Ty mi sem chceš nastěhovat tu obludu?“

Není to obluda, ale malinkatá sladká čivava.“

Malej raťafák. Úžasný.“

Neboj, Stela mi odpřísáhla, že je vycvičený.“

Takže samec?“

Jo, jmenuje se Bobo.“ Jen jsem protočil panenky. Horší jméno se už snad ani vymyslet nedalo. „Ale neboj, jde pouze o dva dny. To spolu nějak zvládnete.“

Víš jaký je můj názor na domácí zvířata.“

On tě nebude rušit. Clara říkala, že celé dny prospí.“

A co pak dělá v noci?“ Zděsil jsem se. Ihned se mi vybavil křeček, kteý v noci běhá v takovém tom železném kolečku. „Nebude mi tu lítat po domě, že ne? Už takhle jsou pro mě poslední dobou noci dost krátké.“

Takže si ho k sobě vezmeš?“ Rozzářila se jí očka.

Rezignovaně jsem si povzdechl. „Co mám s tebou dělat. Ano nechám ho teda tady, ale jen ty dva dny. Pak poletí a nezajímá mě, jestli dveřmi nebo oknem.“

V nic lepšího jsem ani nemohla doufat.“ Usmála se. Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil.

Víš ale, že taková oběť tě nepřijde lacino?“ Ušklíbl jsem se stále držíc Pepper u sebe.

S tím počítám.“ Odpověděla laškovně a stiskla půlku mého zadku. „Jenže teď musím letět, takže si to vybereš jindy.“ Neochotně jsem ji pustil a poškrábal se na krku. „Vrátíš se ještě dneska?“

Ne. Musím se jít a zabalit a Clara mi přiveze to svoje zlatíčko. Chtěla bych si taky něco takového pořídit a uvidíme, třeba po těch dvou dnech změníš názor na domácí mazlíčky.“ V tu chvíli jsem začínal pochybovat o tom, jak moc je ta porada důležitá. Ale byla by Pepper schopná vůbec něčeho tak podlého? Samozřejmě že ano, je to žena. Jedno z nejzákeřnějších stvoření vůbec. „Uvidíme se zítra. Pa.“ Ještě mi dala pusu na tvář, pak se otočila na podpatku a nastoupila do výtahu. Stihl jsem jí zamávat, než se zavřely dveře výtahu a zakryl mi výhled na moji rozkošnou přítelkyni. Přešel jsem k baru a nalil si pořádně silného panáka. Už jsem se nemohl dočkat na to „malé zlatíčko“.

◄►◄►◄►

Tolik?“

Co se ti nezdá? I pes potřebuje mít kde spát, z čeho jíst a s čím si hrát.“

Pořád nechápu, proč potřebuje takovej zakrslík jako tady Bibo?“

Bobo.“

Jako tady Bobo tak velkou postel.“

Není to postel ale pelíšek.“

Dobře a čím ho mám krmit?“

Tady v té tašce jsou granule. A nepřecpi ho!“

Ten pes snad ví, kolik toho sní, ne?“

Ty taky víš, kolik ti stačí ale nepiješ s mírou.“

Teď to snad nebudeme rozebírat.“

Ne, na to nemám čas, jen ti dávám příklad. Stejně si myslím, že bys měl ty schůzky anonymních alkoholiků zkusit.“

Jenže pro mě to nemá cenu. Já nejsem anonym v žádné společnosti.“

Taky ale nikoho nepřekvapí, když se tam objevíš. A média to ohodnotí kladně.“ Hodil jsem po ní nakvašený výraz. „Jo, teď to nebudeme rozebírat. Ale téhle debatě stejně neunikneš. Jo a Tony...“ Otočila se na mě, ještě než mi zase zmizela. „Clara mě varovala. Bobo je sice velmi přátelský, ale první noc na neznámém místě mu dělává problémy, ale ty si poradíš. Miluju tě.“ Zmohl jsem se jenom na vyjevené „Cože?“, než se zaklaply dveře výtahu. Zase. Ovšem tentokrát mě tam nechávala Pepper s malou čtyřnohou obludou, kterou jsem nikde neviděl.

Bobo?“ Zkusil jsem na něj zavolat. Nijak mě nepřekvapilo, že se nic nestalo.

Je v ložnici, pane.“

Ne snad v té mojí?“ Zhrozil jsem se a rychle se vydal to tam zkontrolovat. Otevřel jsem už tak pootevřené dveře, jak se tam tudy ta potvora protahovala, a nahlédl dovnitř. Zrovna jsem ho, když očuchával boxerky, které jsem včera v noci nechal válet na zemi, poněvadž se mi nechtělo s tím nic dělat a nchtělo se mi ani teď.

No tak. Fuj, nečichej to.“ Opatrně jsem psa zvedl a posunul o kousek dál, boxerky vzal a dal tam, kam patří. Nechtěl jsem Boba posouvat nohou, aby v něm náhodou něco neruplo. Spravovat zlomená žebra není jako přitavit k sobě kusy plechu. Mezitím světle hnědá čivava vyběhla z pokoje, kde už asi neshledala nic dalšího zajímavým a já se ani neobtěžoval jít za ní. Vždyť co může provést taková malá kostřička? Šeredně jsem se pletl.

Zrovna když jsem se rozhodoval kam dám ten jeho „pelíšek“, uslyšel jsem ránu. Věděl jsem, že ať už ten neřád rozbil cokoli, líbit se mi to nebude.

Kde?“

Na chodbě pane.“

Co?“

Lampa.“ No, pořád lepší, než ten skleněný porcelán, co je vystavený na stolku a který si Pepper tenkrát vybrala jako dárek k výročí. Pomyslel jsem si. A pak mě napadlo příhodné místečko, kam psa dát.

Pane, to není dobrý nápad.“ Varoval mě Jarvis, když jsem rovnal všechny Bobovy věci na terasu.

Ale prosimtě. Podívej se, jak se mu venku líbí. Navíc je hezky a vypadnout nemůže.“

Jenže čivavy jsou velmi společenské a nesnesou být dlouho samy.“ Na potvrzení Jarvisových slov začal Bobo kňučet a škrábat da skleněné dveře od terasy.

Musí se naučit samostatnosti. Ticho Bobo!“ Ale pes začal kňučet a škrábat ještě usilovněji. Lezlo mi to na nervy. Sice mi neměl čím podrápat sklo, drápy měl ostříhané, ale i tak to dělalo rámus a navíc to protivné kňučení.

Dobře, dobře, pustím tě. Jen už toho nech!“ Po otevření dveří pes přímo vystřelil dovnitř, málem jsem na něj stoupl. „No, to si ještě užiju. Motat pod nohy se mi bude, skrček. Jarvisi, připomeň mi, že mám večer vzít dovnitř ty jeho věci.“ Unaveně jsem si sedl na pohovku a proklikával kanály. Nakonec jsem to nechal na Animal planet. Když už mám doma psa, tak se podíváme jak se daří zas jiným zvířátkům. Stejně nemám co lepšího dělat, včera jsem udělal v dílně významné pokroky a musím počkat, až se vše překovertuje a to holt chvíli trvá. Bobo se vyhoupl za mnou na pohovku ale naštěstí se uvelebil na druhé straně pohovky v dostatečném odstupu, což mi vyhovovalo. Po chvíli začal pravidelně oddechovat.

Já jsem nejspíš taky podřimoval, protože když jsem se probral, hodiny se posunuly o nějaké ty čtyři hodiny dopředu. A taky se přihlásil o slovo můj žaludek a nos. Co to tu tak páchne? Zvedl jsem se a hned jsem to uviděl. Přímo uprostřed mého krásně bílého drahého koberce. Stočené. Hnědé. Smradlavé. Hovno.

Bože, za co se mi mstíš ty chlupatá koule?“

Vypadá to, že potřebuje vyvenčit jednou za čas.“

Děkuji Jarvisi, jak se zdá, umíš připomínat věci v pravý čas.“

Pane, abych se ospravedlnil, nebyl mi zadán žádný takový úkol.“ Rozešel jsem se směrem k záchodu, abych to mohl sebrat do toaleťáku a spláchnout. Po pár krocích jsem však šlápl do mokré louže.

Ten čokl si snad ze mě dělá prdel. To není možný todleto. Ať si Pepper klidně psa pořídí, ale bydlet bude u ní a ke mně se ani nepřiblíží. To je hnus. Fuj. Jarvisi, zavolej Mariu, já si jdu umýt nohu.“

Po pořádném vymydlení postiženého chodidla i mých rukou jsem něco pojedl a rouhodl se podívat po tom otrapovi. Našel jsem ho ležet před dveřmi výtahu, oči prosebně upřené vpřed. Je to sice prevít, ale asi má taky někoho rád. Sedl jsem si vedle něho.

Smutníš?“ Žádná odpověď. Avšak to se stává, pokud si povídáte se psem. „Dva dny. Necelý. Staší když to tu se mnou přetrpíš necelý dva dny a pak se vrátí ta milá zrzavá paní a vezme tě k sobě. Budě tě laskat a hladit a mazlit se s tebou a mě bude kvůli tobě zanedbávat. Naštěstí taky ne nadlouho, ty si pak poputuješ ke své paničce a já si vyberu, co je mi dlužno.“ Bobo se na mě na chvilku podíval, ale pak uíral zpět na dveře. Chvíli jsem sám se sebou zápasil, ale nakonec jsem opatrně položil ruku na jeho hlavu a pomalu ho hladil.

Psi to mají nejraději za ušima, tam si nedosáhnou.“ Podrbal jsem ho tedy za ušima a všmil si, jak slastně zavírá oči. Dlouho jsem u toho však nevydržel, tak jsem se zvedl a jal se přenášet Bobovy věci dovnitř do býváku. Pelech jsem mu dal k pohovce, misky položil ke kraji kuchyňské linky a krabici s jeho hračkami nechal stát u bot. Jelikož jsem potom ale zase neměl co dělat, vrátil jsem se k předešlé činnosti a zapnul televizi. Bobo se odbelhal od dveří a usadil se ve svém pelechu. Našel jsem kanál s nějakými sitcomy a tupě zíral do obrazovky.

Nevím, kolik uběhlo času, ale venku už se setmělo, když se na mě Bobo začal sápat. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co se děje. Až po chvíli mi došlo, že už je večer a mladý pán nejspíš chce jít ven. Tak jsem se vyhecoval (pořád lepší s ním jít ven, než tady pak po něm uklízet), vzal vodítko a sjel výtahem až dolů. U Stark Tower se nachází takový malý parčík. Přišlo mi to jako příhodné místo, kde Boba vyvenčit. Z vodítka jsem ho ale pustit nechtěl. Ještě aby mi utekl, to tak, neřád. Takže jsem musel po tom paku lítat s ním. Samozřejmě musel páneček proběhnout všemi keři, houštím a obíhat třikrát jednu lampu, aby se klem ní omotal provaz, za který jsem ho držel, a on se začal škrtit. Malý pes, malá hlava, malý mozek. Jak povzbudivé.

Po procházce vyprázdnil Bobo svoje misky a vyhoupl se na gauč, na kterém jen o chvilku později usnul. Já jsem se pro změnu vydal do kuchyně, abych vyprázdnil ledničku.

Nakonec to nedopadlo zas tak špatně ten první den. Až na to hovno na koberci. A loužičku na zemi. Po té zůstal na zemi flek, budu muset nechat vyměnit parkety. Ten pes snad čůrá žíravinu.“

Nezapomeňte na lampu, pane.“

No jo, tu na chodbě. Ještě nějaké další ztráty?“

Zatím ne, pane.“

Ty umíš povzbudit.“

Vždyť jsem Vám řekl dobrou zprávu.“

Dodal jsi to zatracené slovíčko „zatím“.“

Pane, jsem naprogramovaný říkat pravdu, pokud mi nebude oprávněnou osobou nakázáno jinak. Těmito osobami jste Vy a slečna Pottsová.“

I Pepper?“

Od jejího jmenování výkonnou ředitelkou Stark Industries, pane.“

Dobrá. Jak pokračuje můj projekt?“

Vše je zkonfigurované a připravené pro další úpravy, pane.“

Fajn. Teď už se do toho pouštět nebudu. Vycházka mě nějak utahala. Cítím se úplně vyždímanej. Dobrou noc Jarvisi.“

Dobrou noc, pane Starku.“ Po této větě se svítivost světel ztlumila a naskočil režim noc. Já si vlezl pod sprchu a pak do postele. Zrovna bylo léto a teplo, kdo by se omezoval v spodním prádlem a vůbec jakýmkoli oblečením, když má na sobě peřinu a vlastní kůži?

◄►◄►◄►

V noci mě vzbudilo něco otravného a uši drásajícího. A to jsem doufal, že už to neuslyším. Pche. Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že u mojí postele stojí Bobo, vrtí ocasem a kňučí. Tak trochu jsem nechápal, co se děje. Jako první důvod mě napadl hlad. Vstal jsem tedy, naplnil mu prázdnou misku granulemi a rovnou i nalil vodu, abych se nemusel vracet. Bobo se hned napil, takže jsem problém považoval za vyřešený a vrátil se do postele. Mýlil jsem se však, neboť jen co jsem si lehl do postele, Bobo stál pode mnou a uíral na mě svá malá černá očka. Napadl mě i druhý, mnohem méně příjemný důvod.

Nechceš jít teď,“ mrknul jsem se na budík na nočním stolku, „v jednu ráno ven, že ne?“ Žádná odezva. Nečekaně. „Já se z tebe poseru. Tak tohle děláš, když ve dne spíš? Otravuješ ostatní, aby se taky nemohli vyspat? Bože...“ Stěžoval jsem si, když jsem se oblékal. Po oblékání jsem vzal vodítko a zavolal na Boba. Ten přišel za mnou, podíval se nejprve na mě, potom na vodítko v mojí ruce, jenomže místo toho, aby tu kolem mě poskakoval a štěkal radostí, jako to dělal večer, se ten pes otočil a odkráčel zpět do ložnice.

To si ze mě děláš prdel? Tak já tady kvůli tobě vstávám z postele, obleču se, jsem ochotný jít s tebou v jednu ráno do toho zasranýho parku a ty takhle jo? No počkej.....“ Ale když jsem vrazil do ložnice, Bobo se marně snažuil vyskočit na mojí postel. Vtom jsem si vzpomněl na slova Pepper. „Bobo je sice velmi přátelský, ale první noc na neznámém místě mu dělává problémy.....“ Chtěl jsem ho chytit a položit na postel, ale ten raťafák se po mě ohnal. Až po dlouhém přesvědčování, že mu nechci nic udělat, se nechal zvednout a položit na postel. Zase jsem se vysvlékl a lehl si za ním do postele. Jen co jsem se uvelebil, ten raťafák si usmyslel, že bude spát na mém břiše, což se ovšem nelíbilo mně, takže jsem ho ze sebe setřásl a otočil se k němu zády. Ten malý vychcánek mě ale obešel a stulil se ke mně. Jelikož jsem už zavřel oči a byl jsem moc líný je otvírat a psa přemisťovat, nechal jsem ho tam, kde byl. Jen si ještě matně vybavuji, že jsem ho možná i hladil, ale to je nepodložená spekulace.

◄►◄►◄►

Ráno po probuzení jsem shledal, že Bobo stále leží na stejném místě, takže jsem si mohl být jist, že mě cestou do koupelny ani jinde po domě nepotká nepříjemnůstka v podobě loužičky kyseliny nebo páchnoucího bobku. Po důkladné hygieně jsem zpozoroval, že pes už neleží a je tedy čeho se obávat. Šel jsem tedy do obývacího pokoje a našel Boba stojícího u dveří výtahu a vrtícího ocasem.

Jo jo, hned. Vydrž. Fakt musím tančit jak ten pes píská?“ Mručel jsem si pro sebe.

Zdá se, že ano pane, pokud tedy nechcete kupovat nový koberec a měnit celou podlahu.“

Dobré ráno Jarvisi.“

Dobré, pane.“

Stav lednice?“

Vzhledem k tomu kolik toho tam bylo včera před večeří a kolik jste toho dnědl si dovoluji konstatovat, že bude nutné zajít do obchodu, pokud tedy plánujete snídat.“

Kolik je hodin?“

Osm ráno, pane.“

Tak brzy? No nic, Bobo. Musíme do obchodu. Projdeš se cestou.“

◄►◄►◄►

Cause I'm back. Yes, I'm back. Well, I'm back. Yes, I'm back ….“ Pouštěl mi Jarvis při mém pachtění se se snídaní. Jelikož jsem nákup neuklidil, tak jsem teď běhal po kuchyni a prohrabával kuchyňskou linku, kde co je. Což se později ukázalo jako chyba. Totiž, jak jsem se pomocí mých úžasných tanečních kroků do hudby ACDC posunoval po kucyni, dupl jsem Bobovi na nohu. Ne stoupl dupl, protože to tam prostě patřilo a já si nevšiml, jak se mi motá pod nohy. Začal kvičet jako podsvinče a já jsem se lekl, že jsem mu snad rozdupal kosti v noze nebo co. Vzal jsem ho do náruče a snažil se ho utěšit.

Jarvisi, kde je tu nejbližší zvěrolékař a jak ho tam dostanu?“

Nejbližší má ordinaci čtyři bloky odtud a čivavy se nosí v kabelce jako módní doplněk, pane.“ Kdyby mohl, přísahalbych, že se Jarvis ďábelsky usmál.

Já přece nepůjdu s kabelkou.“

Pak se Vám nabízí možnost přenosného vaku, který tu nechala slečna Pottsová.“

Kde?“

U dveří pane, Vy jste si nevšiml?“

Kušuj. Vezmu si handsfree sluchátko a ty mě budeš navigovat.“ Opatrně jsem položil Boba do vaku a ten si dal na rameno. Takže i tak jdu s kabelkou. To si Pepper odskáče. Vyšel jsem před Stak Tower. „Takže Jarve? Kudy?“

Doprava a pořád rovně. Upozorním Vás, až přijdete k odbočce.“ Spěchal jsem. Šel jsem jak nejrychleji to šlo, ale zároveň jsem nechtěl utíkat, aby se nenatřásala taška a on v ní.

Pane, právě jste ji přešel.“

Upozorňuješ mě pozdě, Jarve.“ Řekl jsem rozmrzele.

Nevím o čem to mluvíte, pane. Teď odbočte znovu. Jde o vysokou budovu bílé barvy.“

Tady?“

Ano.“ Vešel jsem dovnitř a sedl si do čekárny, která byla prázdná. „Zde vyčkejte na přáchod zvěrolékaře. My víme, že jste přišli. Máme tu kameru.“ Hlásal nápis na dveřích. Všiml jsem si, že Bobo sklopil uši a trošku se roztřásl. Začal jsem ho hladit, aby se uklidnil.

Neboj, všechno bude dobré. Ua chvíli už to nebude bolet. Já se moc omlouvám, nechtěl jsem na tebe šlápnout. Když ty ses mi připletl pod nohy. Notak, to bude dobrý, neboj.“ Po chvíli přišla do čekárny taková malá holčička, mohlo jí být tak devět. Na vodítku vedla nejspíš svého pejska. Takový malý strakatý soudek. Vůbec jsem netušil, co by to mohlo být za plemeno. Sedla si, psa si posadila na klín a začala ho hladit. Ten se nervózně ošíval. Nejspíš tušil, co ho čeká. Až potom si mě tam malá holčička všimla.

Dobrý den.“

Dobrý den.“ Chvíli si mě prohlížela. Z přemýšlení se jí udělala na čele taková mini vrásečka. Usmál jsem se na ni.

Nejste vy náhodou Anthony Stark? Iron man?“

To jsem.“ Usmál jsem se ještě víc.

Holčička vytřeštila oči. „Páni. Dáte mi svůj autogram?“

Jistě, proč ne? Máš papír a tužku?“

Nemám.“ Začervenala se.

Tak uvidíme. Třeba bude mít pan doktor.“ Horlivě mi přikyvovala.

To je Vaše čivava? Nevěděla jsem, že máte čivavu. Jak se jmenuje?“

Ne, není. Jen ji hlídám kamarádce mojí přítelkyně. A jmenuje se Bobo.“

To je pěkně pitomý jméno.“

To mi povídej. Co máš ty?“

Holčička se nadula pýchou. „To je Ally. Je to bígl a je to ten nejlepší pes na světě. Mám ho už pět let. Mám ho moc ráda. Ale...“ Obličej jí potemněl. „Ale je nemocný. Má rakovinu. Není to naše vina, je dědičná, nešlo tomu nijak zabránit. Ale zjistili jsme to v brzkém stádiu, takže se s tím dá něco dělat. Jenže operace je moc drahá pro nás. Nemůžeme si ji dovolit. Tak ho sem alespoň vodím na chemoterapie. Doktor mu dává nanejvýš půl roku....“ Po tvářích se jí koulely slzy. Ale otřela si je a podívala se na mě s úsměvem. „A proč jste tu vy?“

Úžasná malá bojovnice. Je mnohem silnější než plno jejích vrstevníků a dokonce i dospělých. Uvědomil jsem si s úžasem. „Omylem jsem dupl Bobovi na nohu.“

To nic není. To se mi taky stalo.“

Jenže my jsme tak trochu jiná váhová kategorie. Nebo ti připadám jako malá holčička?“ Opravdově se usmála.

To ne.“

Jak se jmenuješ?“

Melanie Corrodiová.“

Věřím, že to jméno dnes neslyším naposledy. Čím se chceš stát, Melanie?“

Ještě nevím, ale někým, kdo má takovou moc, aby vyřešil problémy. Někdo, kdo dokáže nakrmit všechny ty děti, které nemají co jíst. Někdo, kdo jim ukáže, jakou sílu má napsané slovo a naučil je číst, psát a počítat. Někdo, kdo je vyléčí. Aby si pak s námi mohly hrát. Nebo za námi přijet. Tatínek říká, že aby se tohle všechno stalo, musel by se najít někdo odvážný, šikovný a chytrý. A já jsem!“

To věřím.“ Otevřely se dveře do ordinace a ven vyšla paní, v ruce držící klec s kočkou.

Další.“ Ozvalo se z ordinace. Zvedl jsem se.

Dobrý den. Prosim Vás, nemáte tužku a papír?“ Doktor hledící do monitoru rukou ukázal na stoh papírků a propisku ležící na stole.

Tak. Tady to je Melanie.“

Děkuju.“ Zavřela za sebou dveře do ordinace. Na papírku stálo: Pro mojí drahou kamarádku Tony Stark. Ať se ti vyplní všechny tvé sny.

Tak, co to tu máme?“ Zeptal se muž a odlepil oči od obrazovky. „No páni, vy jste...“

Anthony Stark v celé své kráse. Můžete se prosím podívat na tlapku tady tomu malému stvoření? Omylem jsem mu na ni dupnul.“

Jistě, samozřejmě.“ Opatrně Boba vyndal a tlapku mu prohmatal. „Nebojte, nic to není. Možná bude chvíli pajdat, ale bude to dobré.“

Uf, to se mi ulevilo. Pepper by mě rozcupovala.“

Váš?“

Ne, hlídám ho kamarádce své přítelkyně. Co jsem dlužen?“

Ale, vždyť to nic nebylo. To nestojí za řeč. Mohl byste pro mě něco udělat, pane Starku?“

Ano?“

Napíšete mi na papír svůj autogram? Víte, mám doma syna a ten je do vás úplný blázen.“

Jistě žádný problém. Mám se podepsat jako Tony Stark nebo Iron man?“

Spíš ten Iron man, jsou mu teprve čtyři. Jemnuje se Peter.“

Krásné jméno.“

◄►◄►◄►

Ten den se všechno spiklo proti mně. Nejdřív jsem málem dostal zástavu srdce, když se mi pod nohy připletlo tady to cosi a potom jsem se ani nemohl jít najíst, protože si náš milý a ohleduplný ředitel Fury vzpomněl, že už dlouho nebyla jedna z těch zbytečných a nudných porad Avengers a na moji poznámku, že bych se ještě rád najedl, reagoval výbuchem vzteku a oháněl se několika dost ošklivými slovy. Chtě nechtě musel jsem sednout do auta, které mi ochotně přivezl můj šofér, chytit volant, psa posadit vedle sebe na sedadlo spolujezdce a rozjet se po dálnici na utajené místo, kde stála základna Shieldu. Samozřejmě ji nemohli postavit někde blízko, to by už nebyla tajná, takže jsem strávil ještě hodinu a půl v autě. Když jsem konečně dorazil na místo určení, přišel čas rozhodnout se, jestli to psisko nechám v autě, nebo ho vezmu s sebou. Nakonec jsem ho vzal s sebou. Pro mě by bylo samozřejmě jednodušší nechat ho v zamčeném autě, ale kdo ví čím by se mi ten prevít v autě pomstil za to, že ho tam nechávám. A že by tam zůstal dlouho, protože Fury nerad ukončoval ty svoje „čajové dýchánky“. Takže jsem vytáhl vak i se psem, hodil si ho přes rameno a rázným krokem vyšel k budově.

Jakmile jsem otevřel dveře, ucítil jsem na sobě pohledy lidí pracujících pro Shield. Není neobvyklé vidět Antonyho Starka v budově Shieldu. Je neobvyklé vidět Antonyho Straka v budově Shieldu s kabelkou přes rameno a ještě z té kabelky čouhá psí hlava. V tu chvíli jsem si přišel jak Paris Hilton. Už jen růžové šatičky a podpatky. Proboha. Samozřejmě jsem se zachoval jako správný profesionál, nedal jsem na sobě nic znát a pokračoval jsem dál až do míst, kde by se měla nacházet místnost vyhrazená pro takové čajové dýchánky, jakým měl být ten dnešní.

Copak Starku, že tak razantně měníš styl? Snažíš se jít s dobou?“ Dobrá, čekal jsem, že se tahle změna neobejde bez komentářů, ale nikdy by mě nenapadlo, že první, kdo mě bude popichovat, bude Kapitán.

Spíš bych řekl, že si uvědomil svou sexuální orientaci.“ Odněkud zpoza rohu se vynořil Clint, očividně obeznámen s Kapitánovou poznámkou a neváhal přilít oleje do ohně. Ješte se u toho musel tak strašně ksichtit, až to člověka navztekalo.

Říká ten, který dělal pár měsíců osobního otroka jistému individuu. Určitě máš na společné romantické chvilky krásné vzpomínky.“ Clint se na mě vražedně podíval a já byl v tu chvíli rád, že u sebe nemá svůj luk a šípy. Ale koledoval si o to, nemá si začínat.

No tak, pánové, to už stačí, jste jak malí kluci. A Tony? Spinká s tebou i v postýlce?“ Čistá podlost agentky Nataši Romanovové v celé své kráse.

Závidíš, protože k tobě se v posteli už nějakou dobu nikdo nepřitulil.“ Zvedl jsem pyšně hlavu a prošel ten hlouček popichovačů. Nataša na sobě jako cvičený agent nedala nic znát, avšak bylo mi jasné, že tuhle poznámku nenechá bez odpovědi, ať už je jakkoli drastická. Za tu chvíli vítězství to však stálo.

Otevřel jsem dveře a vešel do místnosti, kterou tvořil především kulatý stůl s židlemi a jedna prosklená stěna místo okna. Psa v tašce jsem položil na stůl a sedl si na jednu z židlí. Nejednou navrhoval, aby se místo „Avengers“ jmenovali „Furyho rytíři kulatého stolu“. Zatím se to však neujalo. Zatím. Do místnosti se naloudal i zbytek týmu v neurčitém pořadí. Jako poslední přišel Fury. Nezdravil, nezdržoval se rozdáváním složek, rovnou si stoupl mezi stůl a prosklené okno. Upřel na nás své jediné oko a chvíli bylo jen ticho. V tom momentu se přihlásil můj prázdný a hladový žaludek.

Fury, nechci rušit tady toho bobříka mlčení, protože by mě i celkem zajímalo, kdo by nakonec vyhrál, ale kvůli Vašemu spěšnému telefonátu jsem se nestihl ani naobědvat. Nemáte tady někde nějaký automat? Teď bych klidně snědl i tu balenou vakuovanou bagetu, u které si není člověk nikdy jistý, co všechno tam nastrkali. Nejsem takový optimista, abych se ptal po bufetu nebo nedej bože bistru.“

Starku, mohu Vás ujistit, že Vaše potřeby mě teď vůbec nezajímají. Myslím, že jste obeznámen s pravidlem „žádná zvířata na porady“?“ Jízlivěji by to už nešlo? To mu doopravdy tak moc vadil ten pes na stole? Ten chlap musí nenávidět zvířata víc než já. A to jsem si myslel, že už to víc ani nejde.

Budeš muset svou nalezenou pravou lásku odložit za dveře. Jakpak to chudák snese? Opuštěný a sám za dveřmi...“ Všichni kromě Furyho a mě se začali bouřlivě smát. Jsem si jistý, že Fury se smál tajně.

I ty, Bruci? To je zrada!“ Jsem známý svou nenávistí ke zvířatům a všemu chlupatému a pohybujícímu se, ale nemusejí mi v tom rochat rypák.

Starku, vyhoďte toho psa a posaďte se zpátky na židli. Dnes tu musíme projednat velmi vážnou věc...“ Bla, bla, bla...... důležitá mise, bla, bla, bla...... státní tajemství, bla, bla, bla no a tak dále. Myslím, že byli všichni rádi, když to Fury konečně rozpustil. Samozřejmě mě mí drazí kolegové nezapomněli počastovat dalšími poznámkami ohledně „kabelky“ a „nové lásky“. Nevýslovně se mi ulevilo, když se už zpátky ve Stark Tower otevřely dveře od výtahu a v nich stála moje spása.

Promiň Tony, trošku jsem se zdržela. Neboj, jen pozbírám všechny věci, vezmu s sebou Boba a hned mizím.“

Hned? To si se mnou ani nedáš drink? Myslel jsem, že bychom si mohli udělat hezký večer.“

Promiň, ale mám teď tak nějak naspěch. Nemůžu se dočkat, co řekne Bobo na můj byt.“ Zvedla psa do náruče a držela ho před svým obličejem, aby se mu mohla dívat do očí. „Těšíš se za tetičkou Pepper, viď? No kdopak je tu zlatíčko? No kdo? No kdo?“

Ke mně se takhle netulíš....“ Urazil jsem se.

Ale prosimtě, snad nežárlíš? Jak můžeš žárlit na něco tak sladkého roztomilého a chlupatého...“

Jo, jo, dobrý. Tak, ahoj. Snad se zastavíš jindy.“

No, nejdřív až po víkendu. Přece nemůžu nechat tady toho slaďouška samotnýho doma. On by se utrápil.“

A já snad ne?“ Vzdechl jsem si jen tak polohlasem.

Říkal jsi něco?“

Užijte si to.“

Jo, jo. Neboj. Tak pa.“

Tak ahoj...“ Stejně mi už nevěnovala pozornost. Soustředila se jen na to slintavé cosi co držela v náruči.

A přesně proto nechci psa.“ Povzdych jsem si do prázdného bytu. „Přebere mi každou holku.“

Co bych pro Pepper neudělal...

*-* ♥♥♥ :3

Uznávám, že to pro mne postrádá malinko yaoi, ale i tak rozkošně vtipné :3
Jen tak dál, tvá tvorba se mi moc líbí :3 Příště něco s Lokim prosím *smutně kouká*
♥♥♥
Jinak moc děkuji za komentáře a doufám, že se ti na mém blogu bude stále líbit :
http://curly-monster-emma.blog.cz/

Re: *-* ♥♥♥ :3

Děkuju, moc to pro mě znamená :D Na yaoi se vrhnu později, ještě to musím domyslet. A na tvém blogu jsem jak v sedmém nebi :*

:-)

Úžasne vtipná poviedka, až na pár chybičiek veľmi podarená, teším sa na ďalšiu ;-)

Re: :-)

Děkuju moc ;-) Chybiček se budu snažit pro příště vyvarovat, ale na další si budeš muset chvíli počkat :-)

Přidat nový příspěvek