Kapitola 5 Fanclub se projevuje...

Tohle už vážně není možný. Překousla jsem Thora, Natashu i Hawkeye ale..... Páni. Musela se chytit stolu, aby se nezhroutila na podlahu, když se jí podlomila kolena.

„To si ze mě děláte....“

„Slečno Tretchová....“

„Ne ne ne ne...... Už jsem překousla hodně šíleností ale tohle..... To prostě.... Páni....“ Zajíkala se. Nevěděla jak pokračovat. Co se taky dá v téhle situaci říct.

„Slečno, mohla byste se prosím uklidnit a přestat....“

„Uklidnit?! Já?! Pane Fury, přede mnou tu stojí Iron man, alias Anthony Stark z masa a kostí, a vy mi říkáte, abych se uklidnila?!“ Chvíli se na sebe upřeně dívali.

„Ano, jistě. Dobrá.“ Stoupla si rovně a donutila se na tu osobu, která se celým tímto divadlem velmi dobře bavila, dívat se zavřenou pusou.

„Hm. Starku, tohle je Latharna Tretchová. Slečno Tretchová, představuji Vám pana Anthonyho Starka ze Stark Industries.“ Stiskli si ruce. Udržela se a nevypískla, když se na ni usmál. Ale trošku útrpně se usmál.....

„Páni... Příště si s ní podám ruku leda s rukavicí...“

„Omlouvám se, nechtěla jsem Vám nijak ublížit....“

„Ne, to nic. Jsem v pořádku.“ Cítila jak rudne až za ušima.

„Takže Starku, my jsme domluveni. Chci dostávat každý den hlášení. Každý den. Hlášení. Rozumíte?“

„Kdo z nás že je tu ten génius?“

„Vaše věž bude pod dohledem, budeme mít přístup k Vašim kamerám.....“

„O tom nepadlo ani slovo.....“

„Bez diskusí, Starku.“ Konverzace se nějak stočila k Furyho tajnůstkaření a Starkově neschopnosti.

Lath se pomaloučku a nenápadně otočila. Vypadá to, že tu stojím nevhod, tak já zase půjdu....Co tím sleduje seznamovat mě postupně se všemi Avengers. Chce mi ukázat, že je zbytečné proti nim bojovat? Jak dva kohouti...Plížila se ke dveřím.

„Slečno Tretchová, kam jdete?“ Otočila se a nasadila ironický výraz. Jak jen ji bavilo Furyho pokoušet....On k tomu ale přímo vybízel....

„Řekla jsem si, že se stihnu naobědvat, než konečně přejdete k tomu, proč jste mě vlastně vytrhnul z mého tupého zírání do stěny a zavolal sem.“

„No Fury, vy se překonáváte..... Bojíte se snad, že odmítne? Takovou nabídku nikdo neodmítne, snad kromě Vás.“

Fury začínal zuřit. „Vy dva jste se tak dlouho hledali, až jste se našli.“

„O jakou nabídku jde?“ Zeptala se a celkem ji nezajímalo, kdo z nich jí odpoví.

„Milá Latharno Tretchová, tímto Vám slavnostně oznamuji, že na příkaz zde přítomného ředitele Furyho budete ode dneška bydlet u mě ve Stark Tower na dobu neurčitou.“

Rouprostřelo se hrobové ticho, Lath s nevěřícím výrazem hmitala pohledem z jednoho na druhého. Jak si mohl myslet, že budu protestovat? Bydlet ve Stark Tower? Já? I kdyby jenom na týden, ano ano ano. Dnešek je den plný překvapení.

„Odjíždíme hned. Nechal bych Ti čas na zbalení věcí, ale bylo mi řečeno, že nic nemáš a věci z Tvého bytu včera dovezli ke mně.“

„Jak jste se sakra...“

„Hmhm.“ Zakašlal Fury, aby na sebe upoutal pozornost. „Slečno, Vás doprovodí do vaší ubikace. My tu ještě něco dořešíme.“

Vyšla ze dveří, kde se k ní připojili Clint a Natsha.

„Čekal jsem, že zapištíš, když ti stiskl ruku.“

„Neměla jsem k tomu daleko.“

„Věř mi, až u něho budeš delší dobu, ještě se ráda vrátíš sem k nám.“ Ani Clint ani Natasha se netajili s tím, jak moc Starka nenávidí. Vždycky říkali „neschopný Stark“ nebo „namyšlený blbec“ a taky „arogantní pitomec“.

„Tím bych si nebyl tak jistý, Nat. Vždyť ona je stejný šílenec jak on. Musím potvrdit Furyho slova. Ti se hledali tak dlouho, až se našli.“

„A kdo po nich bude žehlit problémy? My. Konkrétně my dva.“

„Hele, nedělejte ze mě světovou pohromu nebo se urazím.“

„Jo? A co se stane, když se urazíš?“ Posmíval se Clint.

„Vytroubím do světa něco velmi zajímavého.“

„Co zajímavého?“ Zeptala se opatrně Natasha.

„Vy moc dobře víte o čem mluvím.“ Zákeřně se usmála. Oba zmlkli. Tak sladké. Ti dva by jen potřebovali postrčit.... Zvláštní že bez váhání zastřelí záporáka, ale když má jít o srdeční záležitosti.... Stejně už to všichni ví. Dokonce se lidi sází, jestli si vyjdou nebo ne.

„Ale no tak. Co ty protáhlé obličeje? Křivdíte mi, když si o mě tohle myslíte. Já přece nejsem taková mrcha, ne?“

„Jak to máme vědět? My nevidíme ostatním do hlavy, jako tady někdo.“ Vypadá to, že Clintovi se vrátila výřečnost.

„A věř mi, že nechceš.“ Mezitím došli k jejím dveřím.

„Tak hodně štěstí...“

„Jo. Nevidíme se naposledy.“

Vešla dovnitř a zavřela za sebou. Když jste tu dostatečnou dobu, tak Vás za dobré chování nechají procházet po chodbách. Samozřejmě s doprovodem. Jako ve vězení. Tak se stalo, že Lath, jako velmi společenský tvor, dokozála rozpovídat dva ostřílené agenty zocelené v boji. Vyprávěli jí o různých akcích, které přímo přetékaly adrenalinem, napětím a šlo v nich doslova o krk. A tak nějak se spřátelili. Alespoň ona si to myslela. Jenže by to nebylo poprvé, co by se spálila. Lehla si na postel a ani se nestačila uvelebit, když se otevřely dveře a v nich stál Anthony Stark osobně s úsměvem na tváři.

„Sbalená?“

◄►◄►◄►

Za oknem auta ubíhaly stromy a kamenitá zem. Seděla na sedadle spolujezdce. Nejprve si chtěla sednout dozadu, ale Stark jí jako pravý džentlmen otevřel dveře u předního sedadla. Měla snad na výběr?

Už jeli nějakou dobu a stále panovalo hrobové ticho. Sedačky Starkova moderního a hodně drahého auta sice pohodlné byly, ale každému utíká cesta rychleji při hovoru, že?

„To jsi vždycky takhle výřečná?“

„To jste vždycky takový nemluva?“ Ani nevěděla, kde se to tam vzalo, prostě to z ní vylezlo.

Pousmál se. „Nechte toho s tím vykáním. Já o tobě vím vše a ty o mě valnou většinu z tisku a bulváru. Zbytek si dohledáš pomocí vlastních zdrojů.“

„Nemusím. Říkáš, co si myslíš. Jedeš na rovinu. Líbíš se mi. I přes všechno, co o tobě tvrdí, si stále myslím, že jsi úžasná osobnost, která si zaslouží obdiv.“

„Hou hou hou, pozor. Sice umíš nádherně polichotit, ale já nejsem žádný svatoušek.“

„Já vím. Ale nestydiš se za to. Stojíš si za tím, co děláš. Na nic si nehraješ. Jsi jaký jsi a to i přeze všechnu pozornost médií a populace.“

„No, tak tohle mi nikdo neřekl. A jestli ano, tak rozhodně ne tak hezky. Jestli budeš pokračovat, třeba ti nechám celé patro ve Stark Tower.“

„Tak to ne. Bylo by to tam tiché a veliké a prázdné. Ne ne ne. Tak jednoduše se mě nezbavíš.“ Uchechtl se nad její poznámkou.

„Jak ti mám vlastně říkat? Latharna se mi zdá moc dlouhý.“

„Lath. Prostě Lath. Můžu ti říkat Anthony?“ Optala se možná až moc nadšeně.

Podíval se na ni a trochu teatrálně odpověděl. „Dokonce mi můžeš říkat Tony.

Opět se věnoval řízení. „A teď, Lath, ti zvedneme hladinu adrenalinu.“ Přeřadil a sešlápl plyn k podlaze. Auto se rozjelo závratnou rychlostí. Oba je to přimáčklo do sedačky a Lath radostně křičela.

◄►◄►◄►

„Páni. Nádhera. Máš tu celý New York jako na dlani.“

„Tenhle výhled se líbí všem. Je to jako dívat se na hemžící mraveniště.“

Stmívalo se a začala se rožínat první světla. „Až se nabažíš, ukážu ti zbytek.“

Prošli obrovským obývacím pokojem do chodby, čtvrté dveře napravo. „Tak, tady budeš spávat. Z okna máš výhled na tu hezčí část New Yorku a Central park. Tyhle dveře vedou do koupelny. Jenom tvoje. Já spím o pokoj dál, kdybys cokoli potřebovala.“

„Zamilovala jsem si to tu.“

„Jsem rád, že se ti tu líbí. Věci máš ve skříni.“ Rozhlédl se kolem. „Tak já půjdu, aby ses tu mohla vklidu zabydlet.“ Odešel a nechal ji tam samotnou. Ta samozřejmě hned otevřela skříň aby shledala, že vše je na svém místě, jen župan chyběl. Ten musel skončit někde v popelnici. Najednou si uvědomila, jak musí vypadat. Vpadla dokoupelny a vlezla pod sprchu.

Sice ho přes zurčení vody neslyšela přicházet, ale jeho myšlenky slyšela dokonale.

Sprchuje se. Měl jsem to tušit. Nebudu rušit.

„Co potřebuješ, Tony?“ Zavolala tak, aby ji slyšel až do vedlejšího pokoje.

„Jen mě napadlo, co všechno ti řekl Fury o tvém pobytu tady.“

„Vlastně nic. Můžeš spustit.“ Pořvávali na sebe.

„No tak především mám za úkol všemožně otestovat, jak moc ti jde čtení myšlenek.“ Nepřekvapilo ji to. Něco takového čekala. „Celá věž je nonstop hlídaná, takže máš omezené vycházky. Lépe řečeno, sama nikam nesmíš. A taky nikoho kontaktovat.“

„Cože?“ Vypnula vodu, hodila na sebe ručník a vyřítila se z koupelny. „Jak jako nikoho kontaktovat? To jako nikdo nesmí vědět, kde jsem? Takže zase odříznutá mimo?“

No do prdele. Promnul si čelo.

„Lath, nemohla by sis příště vzít místo ručníku župan?“ Okamžitě zrudla, otočila se a z koupelny se vrátila s pevně uvázaným županem, který mimochodem visel čistý na věšáku u sprchy.

„Takže jsem vlastně jen změnila místo pobytu, ale jinak jsem pořád ve vězení.“

„Ne tak docela, se mnou jít ven můžeš. Já se počítám jako plnohodnotný doprovod.“

Trpce se pousmála. „S oblekem nebo bez?“

Teď se pousmál zase on. „Obleč se, já počkám v obýváku a dáme si něco dobrého k večeři.“

Po jídle si sedla na pohovku a Tony si stoupl za bar. „Tak co si dáme?“

„Dáme? Já moc nepiju, takže....“

„Ale notak. Mě nebaví pořád pít sám. Na nové známosti a místo pobytu.“

„No dobře.“

„Tak co tedy?“

„Hm, piješ víno?“

„Preferuji skotskou. Ale na rozjezd klidně to víno. Alespoň si ťuknem.“

Oběma nalil plnou skleničku. „Tak na lepší zítřky.“ No, a pak to pokračovalo skotskou a cherry. S Tonym se prostě nedal držet krok. Za hodinu už do ní valil všemožné blbosti. Za dvě hodiny ho podpírala na cestě do pokoje.

„Hele Lath, noc je ještě mladá. Co takhle trošku zaexperimentovat?“ Nejspíš se pokoušel svůdně usmát, ale vysoká hladina alkoholu v krvi obstarala svoje. Vypadalo to, jako by si právě ulevoval.

„To tak. Prosimtě, běž si lehnout, nebo to prásknu Pepper.“

„Pšššt. Ani slovo. Už jdu.“ Svalil se na postel. Díky bohu, že stála kousek od dveří, jinak by skončil na zemi.

„Dobrou noc.“ Ani neodpověděl, hned vytuhnul.

Je nejvyšší čas udělat totéž. Ten binec můžem uklidit i zítra.

◄►◄►◄►

Dveře se rázně otevřely.

„Pane, máte tu zprávu od Thora. Chystá se zpátky do Asgardu.“

Fury zvedl hlavu od papírů. „Konečně, po pětadvaceti seřváních ho napadlo oznámit, že odlétá. Vyřiďte mu, ať se dostaví zítra kolem jedenácté. Ještě s ním něco proberu. Pak si může letět.“ Muž se otočil a odešel dveřmi, které předtím rozrazil. Po chvíli se ještě vrátil.

„Co ještě?“ Zeptal se Fury ztrápeně.

„Promiňte pane. Zapomněl jsem zmínit Thorovu prosbu. Ještě by se rád viděl s jistou Latharnou Tretchovou. Prý se tu posledně zdržovala.“

Fury si položil hlavu do dlaní. „Bože, to si nemohl vymyslet něco lepšího? Třeba hostinu na rozloučenou? Pf.... Vzkažte mu, že se pokusím.“ Muž znovu odešel.

Fury vzdal pročítání nudných papírů a podíval se z okna. Tohle si ponese následky. Modleme se, ať jsou pro nás alespoň přínosné, když už ne dobré.

Komentáře, kritiku a podobné užitečné věci pište pod článek...

Kapitola 5 Fanclub se projevuje...

pravda

Aj mne pripomínala trochu Tonyho keď už sa dostala do k nim a rozprávala sa s Furym. Mal pravdu ty sa teda našli a neviem sa dočkať ako to bude pokračovať :D

Re: pravda

Děkuji taková slova potěší :)

Přidat nový příspěvek